A. Chlorides
soli kyseliny chlorovodíkové. Z hornin do vod se primárně dostává jenvelmá malé množství. Výjimka je jn rozpouštění haitu. Významnějšími zdroji jsou mořské vody, fosilní mořské vody, vody vázané na ložiska ropy, splaškové vody, odpadové vody ze živočišné výroby a některé průmyslové odpadové vody.
Zvýšené koncentrace ch. v podzemních vodách některých oblastí věda na současné úrovni poznatků o rozložení hydrochlorosféry ještě neumí spolehlivě vysvětlit. Ch. jsou ve vodě velmi dobře rozpustné, chemicky a biochemicky stabilní, nepodléhají ani sorpčním, ani ionovýměnným procesům. Vzhledem na velmi dobré migrační schopnosti se používají jako stopovače. V pitné vodě je jejich obsah limitovaný.
Jsou indikátorem fekálního znečištění. V mořské vodě je průměrně 19 g Cl / l, v Mrtvém moři 90 až 170 g Cl / l. V minerálních vodách SR je nejvyšší obsah ch. v Oravské Polhore a v Číži, ve Slaném přes 25 g Cl / l a v Odravsko-poběžovické pánvi přes 35 g Cl / l.