v elektrochemii vyjadřuje: poměr mezi molární hmotností a elektrochemickým ekvivalentem látky, nebo též b) celkový elektrický náboj 1 molu látky úplně disociované nebo ionizované na částice s elementárním nábojem. Faradayova konstanta se používá při výpočtech pomocí Faradayových zákonů elektrolýzy. (wikipedia)